Страници

23 юни 2020

Плевели или помощници




Забелязали ли сте, че в природата нищо не е излишно, тя не дели нещата на добри и лоши, не произвежда отпадък, който да не умее да преработи и няма нужда никой да се грижи за нейните прелестни цветя, храсти и дървета. Човека рядко се спира за да се вгледа и ми се иска след вчерашният въпрос защо наричаме плевелите вредите да напиша какво съм приела и видяла аз, в света в който живея.

Всеки градинар се страхува от плевелите. Имаше време в което се ядосвах, че в моравата ми има глухарчета и когато имах време с остра дълга лопатка ги премахвах. Те се връщаха година след година и все си казвах, че е така тъпо, че култивираните ми растения не са така упорити и самозасаждащи се като глухарчета. С времето започнах да виждам в това идеята, природата на търпи еднородост и еднаквост. Тя иска да е пъстра, не държи празни пространсва и плантажи посеви с еднакви растения. Винаги се стреми да се изменя и да бъде многослоина и разнообразна, да запазва живота за всяка цена и не харесва слабите видове.

Плевелите силата им и разнообразнието им, беше за мен като просветление.

И понеже съм медицински насочен човек, виждам в плевелите земните тромбоцити.

Градинаря разкопава земята, нарушва нейната кожа, врива ралото, мотиката и прави бразди. Дерзае, дълбае и оставя рана. Знам колко е заложено копането в нашата народопсихология, то е жизненоважно и е символ на плодородие и зачатие на нов живот. Знам и символите земя-женското начало, рало-мъжното начало... нека сега ги пропуснем тези приказки дали е правилно да се копае. Да се върнем към тромбоците -плевели. В 1м. крадратен неразорана земя спят, отпочиват неактивни над 400 броя семена на различни треви, казвам им - земна датабаза от живот. При разковането на земята, ние правим рана в която нарушваме покритието, на нарушената земна кожа и като рана при всеки жив организъм, така бързо се активират тромбоците онези семена който имат за цел да покрият нараняването и да спрат ерозият, изсухването и пълното деградация на хумуса. Те са спешната медицинска помощ за отворената рана. Те се събуждат от достъпната до тях влага, от слънчевата топлина която чрез копането е директно на голата земя, и от това, че се изкарани близо до поръхността чрез разкопането и имат прекрасната възможност след дълга почивка да покълнат. Това са семена с изключително силна енергия и виталност, и не могат да бъдат спряни да раснат в най-неблагоприятни условия. Те устойчиви, умеят да изтеглят влага и живителни вещества в много неприветливи условия, край банкета на шосето, върху тотално оголена и изсъхнала земя, върху сторителни отпадъци, на места дето няма сянка и е никаква влага.

Никой не е селектирал, нито модифицирал, хибризирал или облагородявал паламидата, магарешкия бодил, копривата, ченият омам, щира, балура, птичата трева, полската незабравка и за това ми се струват така ценни и важни. Оцеляли са само най-силните и издръжливи треви и билки, онези които имат бърз растеж и добри семена които и птиците харесват. Високите растения имат кръгли, вретеновидни и дълги, корени които могат да дърпат влагата и хранителните вещества от много дълбоко (сетете за глухарчето), имат широки листа с които да засенчат земята и да позволят под тях да се настанят други дребни растения с земепокривна функция - птицата трева например.

Лично аз отказвам да ги наричам плевели, за мен това за най-дивите растения, ако трябва да ги сравнявам с животинският свят са гъвкави, бързи и непоколебими като хищниците. Само дето никой не иска лъв в градината си, нали така.


Снимам ви моите лъвове.



📷:)

И за да не речете, че след поста ми за голите охлюви и този сега е крайно романтичен.

Бих казала, че аз също не харесвам когато сред насажденията ми поникне коприва, но понеже съм разделила градината си на зони, в Дивата част ми е все едно, че е там, даже се радвам, оставям да вирее и да цъфти цяла гора от коприва, върху нея се люпят прекрасните пеперуди Адмирал и хапват от листата и.

Имам няколко начина да се справям с плевелите без кой знае какви услия.

Не копая излипно, веднъж прекопана и облагородена земята няма нужда от нон стоп ръчнане, риене и нараняване, тъпчане и мачкане. Така не позволявам на спящите семена на плевелите да се събудят. Не нарушвам крехкия микробиологично-бактериален баланс на най-горната част на земята.

Не оставам земята гола никога, пролет мулчирам със сено, косена трева. Есента вкаравам листа върху лехите или зелена тор като засявам бобени растения те гният зимата, но преди това успяват да фиксират азота в корените си и да го изкарат на повърхността. Зимат премръзват, ако не премръзват стига да се минат с косачката.

Ползвам метода откъсни и остави. Там където е пораснала дивата билка, трева или т.н. плевел явно е имало нужда от него. Отскубвам го и го оставям да изсъхне на мястото на което е бил покълнал.

Правя полилехи където с много по вид и размер култивирани растенията копирам природният модел, високите са горе сенчат на ниските долу, ползват различни вещества и различни цикли на растеж, така прави и Майката Природа, и аз не и давам шанс да покрива празните пространства в моята леха с неините силни растения които задушват моите селектирани репички и марули. :)

И най-важното непрекъсното гледам и копирам дивите зони. Там буквално е като миниботаническа градина от видове и възможности в които следя как работи природата.

А за край искам да ви каже нещо в което вярвам. Всяка дива билка в градината ми е тук защото може би имаме нужда от нея. Може да нещо за против кашлица или пък да посилва имунната система, като корените на глухарчето, може да ми липсва желязо и да имам нужда да хапвам повече коприва. Търся начин да я ползвам, да я опозная, защото често пъти дори не знам що за растение е това, без да я ликвидирам, оставам я зоната Дива градина. . В крайните области където плодородието и живота се старае сам за себе си, а аз мога да го гледам и се уча. В божията билкарна всяко растения е лек, няма плевели. Може би трябва да се запитаме защо е поникнал там, какво е станало със земята, какво иска да ни каже, може би нещо липсва, или нещо е в повече. Плевел е името дадено на тези силни растения от човека, защото още не открил природния замисъл. Приятели опазвайте красотата на своето място. многообразнието от видове, цветя и семена, идеята за пъстрота, живот и безкрайност на енергията. Цветен ден от мен.


Plevel nebo pomocnícik

Všimli jste si někdy, že v přírodě není nic zbytečné, ona nedělí věci na dobré a špatné, neprodukuje odpad, který neumí zpracovat, a není třeba, aby se někdo staral o její krásné květiny, keře a stromy. Člověk se málokdy zastaví, aby se podíval, a já bych po včerejší otázce, proč říkáme plevelu škůdce, chtěla napsat, co jsem přijala a viděla ve světě, ve kterém žiji. Každý zahradník se bojí plevele. Byly doby, kdy jsem se zlobila,  že mám v trávníku pampelišky, a když jsem měl čas, odstranil jsem je ostrou dlouhou lopatkou. Vracely se rok co rok a já si říkala, že je hloupé, že moje pěstované rostliny nejsou tak houževnaté a samovýsevné jako pampelišky. Časem jsem v tom začala vidět myšlenku,  příroda je netolerantní k jednotvárnosti. Chce být pestrá, neudržuje prázdná místa a vždy bude měnit výsadby plodin s jednotvárnimi urostlinami. Ona je originální a umí kouzlit  mnohovrstevnatý a rozmanitý svět bez žádné úsilí, ve vše překypuje život a hlavně nemá ráda slabé druhy. ;)   Odhalení jejich síly a rozmanitosti pro mě bylo jako osvícení. A protože jsem zdravotník vidím zemské krevní destičky v plevelu. Zahradník vykopává půdu, rozbíjí její slupku, zaorává pluhem, okopává motykou a dělá brázdy. Kope, rýpe a zanechává rány. Vím, jak je kopání zakořeněno v naší národní psychologii, je životně důležité a symbolizuje plodnost a početí nového života. Znám také symboly země - ženský, pluh - mužský... přeskočme teď ty pohádky o tom, zda je správné kopat. Vraťme se k trombocity- plevelům. V jednom metru zkrápěné nevyvinuté země spí, nečinně odpočívá, více než 400 semen různých travin, říkám jim zemská databáze života. Rozkopáváním půdy způsobujeme ránu, v níž narušujeme obal, narušenou zemskou slupku, a stejně jako rána v každém živém organismu, tak rychle se aktivují trombycy těch semen, která mají zranění zakrýt a zastavit erozi, vysychání a úplnou degradaci humusu. Jedná se o lékařskou pohotovost pro otevřenou ránu - zemský čas je jiní a krvácení může pokračovat léta. Semena se probouzí když je dostupná vláha, sluneční žár, který díky kopání dopadá přímo na holou půdu, a to, že se kopáním přiblíží k povrchu mají úžasnou příležitost po dlouhém odpočinku vyklíčit. Jedná se o semena s mimořádně silnou energií a vitalitou, jejichž klíčení nelze zastavit ani v těch nejnepříznivějších podmínkách. Jsou odolné, dokážou čerpat vláhu a živiny i na velmi nevlídných místech, na břehu u cesty, na zcela holé a suché půdě, na stavebnim odpadu, na místech bez stínu a vláhy nebo v těžkých jílovitých půdách. Pír plazivý,  pcháč rolní, Svlačec rolní, Kopřiva dvojdomá, Ptačinec, Bršlice kozí noha,  nikdo neselektoval, neupravoval, nekřížil ani nevylepšoval, a proto mi připadají tak cenné a důležité. Přežily jen ty nejsilnější a nejodolnější trávy a byliny, které rychle rostou a mají dobrá semena, která mají rádi i ptáci. Vysoké rostliny mají kulaté, vřetenovité a dlouhé kořeny, které mohou čerpat vláhu a mikroživiny z velké hloubky, mají široké listy, kterými stíní půdu a umožňují pod nimi růst dalším drobným rostlinám s půdopokryvnou funkcí - například Ptačínec. Osobně je odmítám nazývat plevelem, to je pro mě asi nejdivočejší rostlina, pokud je mám přirovnat k živočišnému světu, jsou stejně pružné, rychlé a vytrvalé jako dravci. Jenže nikdo nechce mít na zahradě lva nebo tigra, že ne. Nahoře fotka mých lvů. 📷:) A abyste neřekli, že po mém příspěvku o slimáky je i tenhle naprosto romantický. Řekla bych, že taky nemám ráda, když mi mezi výsadbou rostou kopřivy, ale od té doby, co mám zahradu rozdělenou na zóny, mi kopřivy v divoké části nevadí, dokonce jsem ráda, že nechám růst a kvést pak celý rok tam se líhnou se na něm krásní motýli admirálové, kteří se živí z jeho listů. Mám několik způsobů, jak se s plevelem vypořádat bez větší námahy. Zbytečně nekopu, jakmile je půda jednou zrytá a zkultivovaná, není třeba ji neustále okopávat, kopat a zraňovat, rozšlapávat a mačkat. Tak nedovolím, aby se probudila spící semena plevelů. Nenarušuji křehkou bakteriální rovnováhu v horní části, kde se tvoří nejplodnější část. Nikdy nenechávám půdu holou, na jaře ji mulčuji senem, posekanou trávou. Na podzim dávám na lůžka listy nebo zelené hnojení výsevem fazolí, které v zimě hnijí, ale předtím se jim podaří fixovat dusík v kořenech a přivést ho na povrch. V zimě zamrzají, a pokud nezamrznou, zamrzají tak dlouho, dokud neprojede sekačka na trávu. Používám metodu "škubnout a nech být". Tam, kde vyrostla divoká bylina, tráva nebo jiný plevel, to zřejmě potřebovala. Odtrhnu ji a nechám ji uschnout na místě, kde byla naklíčená a kde rostla. Vím je nepořádek ale to je jen naše myšlenka a příroda neuznává nedokonalost vše je tam v pořádku
Vytvářím multikulturní záhony kde se snažím kopírovat přírodní vzor s mnoha druhy a velikostmi pěstovaných rostlin, ty vysoké nahoře stíní těm nízkým dole, používají různé látky z půdy a různé cykly růstu, stejně jako matka příroda, a já nedávám šanci, aby na prázdná místa na záhoně rostlo " plevelů" ;) Ona se snaží zakryt zem  svými silnými rostlinami, které dusí mé vybrané ředkvičky a saláty, tak že se snažím jí to neumožnit :) A hlavně stále sleduji a kopíruji divoké oblasti. Je to doslova jako minibotanická zahrada druhů a možností, kde sleduji, jak příroda funguje. A na závěr vám chci říct něco, v čem věřím. Každá divoká bylina v mé zahradě je tu proto, že ji možná potřebujeme. Možná něco na kašel nebo na posílení imunitního systému, třeba kořeny pampelišky, možná mi chybí železo a potřebuji jíst víc kopřiv. Hledám způsob, jak ji využít, jak ji poznat, protože často ani nevím, co je to za rostlinu. V okrajových oblastech, kde se plodnost a život sam o sebe dost dobře umí  postarat ji sám,  já mohu dívat a učit se. V Boží bylinkové zahradě je každá rostlina lékem, žádný plevel neexistuje je to jen divoká rostlina. Možná bychom si měli položit otázku, proč tam vyrostla, co se stalo se zemí, co nám chce říct, možná nám na zahradě neco chybí nebo je něčeho v půdě nadbytek. Plevel je název, který těmto silným rostlinám dal člověk, člověk mám v určitých ohledech dost podobné nápady a často ani  neobjevil záměr přírody je jako dvouleté dítě - někdy ji dost demoliční.  Moc si přejí ať začneme společně po tom záměru patrat. 
Přátelé zachovávajte krásu svého místa, rozmanitost druhů, květin a semen, pestrosti barev, života a nekonečné energie.

Krásný den ode mě.

Няма коментари:

Публикуване на коментар

Добре дошли, по тихите пътеки към нашата градина. Всяко ваше посещение е повече от гостуване. Всеки ваш коментар е поздрав. Останете, разгледайте и се почуствайте като у дома... Защото всеки ден е вълшебство, и съм щастлива да го споделя точно сега, точно с вас.